Něco o nás

První zmínka o obci se objevuje v roce 1276 v přídomku šlechtice Bojslava z Malic (Malíče) jako svědka na listině z 15.července 1276 jednací o výměně vsi Veselé (viz Libochovany). Pak se prameny na dlouhou dobu odmlčují. Teprve v roce 1413 se ves připomíná jako majetek Křišťana z Vinné a ze Žernosek. Tento straník Jana Žižky byl zřejmě významným válečníkem, protože je jmenován na čestném místě v tzv. Žižkově vojenském řádu. Rod na Vinné, tvrzi a vsi nedaleko Ploskovic, zřejmě vymřel Křišťanovým synem Křišťánkem v roce 1456. O Malíč se dělilo několik majitelů a vlastnické vztahy nejsou zcela zřejmé. V Polovině 15. století patřila část vsi Malíče, spolu s Miřejovicemi a Hlinnou ke statku hradu Kamýku. V roce 1468 převzal panství i s hradem Petr Kamýcký ze Lstiboře. Jeho potomci drželi později i Velké Žernoseky a Libochovany. Úspěšně zde hospodařili až do doby po Bílé hoře.

Jan Jiří Kamýcký ze Lstiboře, před tím než pro víru opustil zemi, prodal v roce 1628 Kamýk Heřmanovi Černínovi z Chudenic. Prodejní smlouva uvádí, že byl prodán „starý zámek Kamýk řečený a pod ním tvrz též Kamýk, se staveními, sklepy, starým pivovarem, ovčínem, poplužním dvorem, vesnice Kamýk, Miřevice (Miřejovice), Řepnice, díly v Malíči, Babíně, Hlinné, včetně lesů, ovocných sadů a vinic“. Po Černínově smrti v roce 1651 připadl Kamýk vdově Sylvii Kateřině hraběnce z Caretta a Millesima. Ta spojila kamýcký statek s panstvím Lovosice a vdala se podruhé za Leopolda Viléma markraběte z Baden-Baden. Pro příští století se stali majitelé příslušníci rodu bádenského. V roce 1783 koupil Lovosice s Kamýkem Josef Kníže ze Schwarzenbergu.

Již od dob Kamýckých ze Lstiboře byla obec Malíč rozdělena. V roce 1554 se její díl připomíná jako součást panství Děčín. Děčínští Vartenberkové měli vztah k Litoměřicku velice blízký jako držitelé vsi Zásady s kostelem sv. Vojtěcha (dnes předměstí Litoměřic). Ovšem v roce 1554 drželi Děčín rytíři z Bünau, původem ze Saska. Od Bünauských koupili Děčín v roce 1628 hrabata z Thun-Hohensteinu, kteří se zde usadili a vlastnili panství až do ruku 1945.

Když je v roce 1787 popisováno příslušenství statku litoměřického probošta Týnec u Úštěka, také zvaný Starý Týnec, je zmíněna ves Malíč jako jeho součást s tím, že díl patří ke Kamýku (Schwarzeberg) a část k Děčínu (Thun-Hohenstein).

V roce 1890 tvořilo obec Malíč 82 domů a 327 obyvatel. Staletí obhospodařované vinice na katastru obce patřily ještě na konci 19. století k hlavnímu zdroji obživy. Největší počet obyvatel byl zaznamenán v roce 1910 a to 522 v 82 domech. Největší počet domů pak v roce 1930 a to 97 s počtem obyvatel 464.

Prvním ze šlechtických držitelů Malíče, u kterého lze zjistit užívání znaku, byl Křišťan z Vinné a ze Žernosek. Jeho pečeť pochází z roku 1346. Jak bylo v té době obvyklé, tak v pečeti někdy býval zobrazen pouze klenot a nikoliv štít se znamením. To je případ pečeti Křišťanovy. Ten měl v pečetním poli: „klobouk se střechou k němu ohnutou a po jeho stranách křídla“. Barvy známy nejsou.

 

O jménu:

V průběhu historie zaznamenáváme následující podoby pojmenování obce: Boyzslav z Malic ( 1276 ). in Maliczi ( 1413 ). v Malči ( 1431, 1453 ). 

ve vsi Maliczy ( 1468 ). w Maliczy ( 1543, 1554 ). Malicž, Malycz ( 1654 ).

Malitch  ( 1720 ). Malitschen ( 1787 ). Mallitschen ( 1833 ). Malíč česky, Malitschen německy (  1890 ).

Jméno Malíč vzniklo přivlastňovací příponou -jb z osobního jména Malík a znamenalo původně “ Malíkův“, tedy Malíkův dvůr. Osobní jméno je odvozeno od pojmu malík, malíček – nejmenší prst.


The owner of this website has made a commitment to accessibility and inclusion, please report any problems that you encounter using the contact form on this website. This site uses the WP ADA Compliance Check plugin to enhance accessibility.