Vítejte na našich stránkách

První zmínka o obci se objevuje v roce 1276 v přídomku šlechtice Bojslava z Malic (Malíče) jako svědka na listině z 15.července 1276 jednací o výměně vsi Veselé (viz Libochovany). Pak se prameny na dlouhou dobu odmlčují. Teprve v roce 1413 se ves připomíná jako majetek Křišťana z Vinné a ze Žernosek. Tento straník Jana Žižky byl zřejmě významným válečníkem, protože je jmenován na čestném místě v tzv. Žižkově vojenském řádu. Rod na Vinné, tvrzi a vsi nedaleko Ploskovic, zřejmě vymřel Křišťanovým synem Křišťánkem v roce 1456. O Malíč se dělilo několik majitelů a vlastnické vztahy nejsou zcela zřejmé. V Polovině 15. století patřila část vsi Malíče, spolu s Miřejovicemi a Hlinnou ke statku hradu Kamýku. V roce 1468 převzal panství i s hradem Petr Kamýcký ze Lstiboře. Jeho potomci drželi později i Velké Žernoseky a Libochovany. Úspěšně zde hospodařili až do doby po Bílé hoře.

Jan Jiří Kamýcký ze Lstiboře, před tím než pro víru opustil zemi, prodal v roce 1628 Kamýk Heřmanovi Černínovi z Chudenic. Prodejní smlouva uvádí, že byl prodán „starý zámek Kamýk řečený a pod ním tvrz též Kamýk, se staveními, sklepy, starým pivovarem, ovčínem, poplužním dvorem, vesnice Kamýk, Miřevice (Miřejovice), Řepnice, díly v Malíči, Babíně, Hlinné, včetně lesů, ovocných sadů a vinic“. Po Černínově smrti v roce 1651 připadl Kamýk vdově Sylvii Kateřině hraběnce z Caretta a Millesima. Ta spojila kamýcký statek s panstvím Lovosice a vdala se podruhé za Leopolda Viléma markraběte z Baden-Baden. Pro příští století se stali majitelé příslušníci rodu bádenského. V roce 1783 koupil Lovosice s Kamýkem Josef Kníže ze Schwarzenbergu.

Již od dob Kamýckých ze Lstiboře byla obec Malíč rozdělena. V roce 1554 se její díl připomíná jako součást panství Děčín. Děčínští Vartenberkové měli vztah k Litoměřicku velice blízký jako držitelé vsi Zásady s kostelem sv. Vojtěcha (dnes předměstí Litoměřic). Ovšem v roce 1554 drželi Děčín rytíři z Bünau, původem ze Saska. Od Bünauských koupili Děčín v roce 1628 hrabata z Thun-Hohensteinu, kteří se zde usadili a vlastnili panství až do ruku 1945.

Když je v roce 1787 popisováno příslušenství statku litoměřického probošta Týnec u Úštěka, také zvaný Starý Týnec, je zmíněna ves Malíč jako jeho součást s tím, že díl patří ke Kamýku (Schwarzeberg) a část k Děčínu (Thun-Hohenstein).

V roce 1890 tvořilo obec Malíč 82 domů a 327 obyvatel. Staletí obhospodařované vinice na katastru obce patřily ještě na konci 19. století k hlavnímu zdroji obživy. Největší počet obyvatel byl zaznamenán v roce 1910 a to 522 v 82 domech. Největší počet domů pak v roce 1930 a to 97 s počtem obyvatel 464.

Prvním ze šlechtických držitelů Malíče, u kterého lze zjistit užívání znaku, byl Křišťan z Vinné a ze Žernosek. Jeho pečeť pochází z roku 1346. Jak bylo v té době obvyklé, tak v pečeti někdy býval zobrazen pouze klenot a nikoliv štít se znamením. To je případ pečeti Křišťanovy. Ten měl v pečetním poli: „klobouk se střechou k němu ohnutou a po jeho stranách křídla“. Barvy známy nejsou.

 

O jménu:

V průběhu historie zaznamenáváme následující podoby pojmenování obce: Boyzslav z Malic ( 1276 ). in Maliczi ( 1413 ). v Malči ( 1431, 1453 ). 

ve vsi Maliczy ( 1468 ). w Maliczy ( 1543, 1554 ). Malicž, Malycz ( 1654 ).

Malitch  ( 1720 ). Malitschen ( 1787 ). Mallitschen ( 1833 ). Malíč česky, Malitschen německy (  1890 ).

Jméno Malíč vzniklo přivlastňovací příponou -jb z osobního jména Malík a znamenalo původně “ Malíkův“, tedy Malíkův dvůr. Osobní jméno je odvozeno od pojmu malík, malíček – nejmenší prst.